Stojí na startu první etapy. Kolem se řadí peloton, zacvakávají tretry, zní poslední pokyny. V duchu si projíždí trať. Čekají ji čtyři dny, přes čtyři sta kilometrů, hodně úsilí a možná i nějaká radost. Hlavně ale příležitost. Pro mladou závodnici Adélu Pittnerovou z Dukly Praha to měla být šance ukázat, že zvládne i větší závody. Že dokáže pomoct týmu. V pelotonu mohla být už loni jako juniorka: „Bohužel jsem měla dva dny před startem těžký úraz a jet jsem tak nemohla.“
O to víc se těšila na letošní ročník. Brala to jako výzvu – pro sebe i pro svůj tým: „Upřímně, těšila jsem se hodně. Etapové závody mám ráda a doufala jsem, že nasbírám nové zkušenosti. Měla jsem několik cílů. Chtěla jsem, aby bylo vidět, že jako tým máme sílu a zvládneme zajet dobrý výsledek. Ale Gracia ve mně budila i respekt.“
Do závodu šla připravená. Probírala trať s ostatními, přemýšlela, kde se to může zlomit a kdy je potřeba být vepředu. V týmu měla silnou oporu – zkušenou Jarmilu Machačovou, která jela Gracii už po patnácté. „S Jamou jsme to docela probíraly. Říkala mi, na co si dát v jednotlivých etapách pozor, a vzpomínala, jaké to bylo, když byla v mém věku. Mluvily jsme o sjezdech i o místech, kde se často ujíždí – ať tam nejsem vzadu a případně chytnu únik.“
Plán byl. Odhodlání taky. Ale tělo mělo jiný scénář – hned v první etapě z Orlové do Štramberka.
„Během závodu jsem se nemohla nadechnout a motala se mi hlava. Zavolala jsem si mechanické auto a trenér mi řekl, ať zastavím u kraje. Zeptal se, jestli budu schopná pokračovat dál. Bohužel jsem musela říct, že ne. Tak mi zavolali sanitku, co jede za pelotonem, a ta mě odvezla do nemocnice.“ Tam lékaři stanovili diagnózu: silný astmatický záchvat. Následovala krátká hospitalizace: „Musím přiznat, že i když jsem tam ležela, tak jsem se moc ráda dívala na fotky a videa ze závodu na sociálních sítích. Když jsem tam viděla někoho od nás z Dukly, tak jsem z toho byla nadšená.“
Adéla se brzy vrátí na kolo i k závodění. A příští rok? Třeba právě ona bude ta, kdo na Gracii zaútočí v rozhodujícím sjezdu. Kdo se objeví v úniku. Kdo projede cílem se zvednutou hlavou.
Ať už to dopadne jakkoli – její jméno v historických statistikách už na Gracii zůstane.
Pro nás nejen jako závodnice, ale také jako připomínka, že hrdinství se ne vždy měří jen časem na pásce.