Eliška a Anna Hanákovy prožily hodně intenzivní týdny. Eliška naskočila do Gracie Orlová jako náhradnice za svou mladší sestru a překvapila výborným dvanáctým místem v celkovém pořadí. Anna mezitím zvládla maturitu a krátce poté se vrátila do závodního režimu na Tour de Feminin. Teď čeká Elišku domácí Světový pohár horských kol v Novém Městě na Moravě. V rozhovoru mluví o sesterské podpoře, nervozitě, závodění i o tom, že by si jednou přály stát na startu Gracie společně.
Když jsou na to dvě
Když se řekne „sestry Hanákovy a cyklistika“, co vás dvě podle vás nejvíc spojuje?
E + A: Jednoznačně zábava a láska ke sportu.
Jste si na kole podobné, nebo jste každá úplně jiný typ závodnice?
E + A: Jsme stejné, ale přece každá jiná. Anička má na silnici ráda časovku a kratší kopce, zato já časovku v oblibě vůbec nemám a kopce mám ráda dlouhé. Na bajku mi sedí náročné a technické tratě, které jsou hodně kopcovité.
Jaké to je mít v cyklistice sestru — je to větší podpora, motivace, nebo někdy i rivalita?
E + A: Snažíme se navzájem podporovat, motivovat a inspirovat, takže za nás je to určitě výhoda být v cyklistice ve dvou.
Když jedna z vás závodí a druhá se dívá, prožíváte to nervózněji než vlastní závod?
E + A: Závody určitě prožíváme, ale nervozita je menší, protože si navzájem věříme a víme, že ta druhá to zvládne.
Eliška: Z Gracie rovnou na svěťák
Eliško, do letošní Gracie Orlové jsi naskočila jako náhradnice za Annu, kterou čekala maturita. Byla to pro tebe spíš výzva, radost, nebo trochu šok, že najednou jedeš tak náročný etapový závod?
E: Musím říct, že to byl mix více pocitů. Určitě to pro mě byla výzva, jelikož jsem nikdy žádný podobný závod nejela, tak jsem nevěděla, co očekávat, a šla jsem do závodu s obrovským respektem. Byla jsem zároveň i natěšená a měla jsem velkou radost, že jsem dostala tu možnost na Gracii vůbec startovat.
Ty nejsi primárně silničářka, závodíš hlavně na horském kole. Jak těžké bylo přepnout na etapový silniční závod, navíc bez zkušeností?
E: Musím se přiznat, že jsem přechod na silnici čekala o dost horší a myslím si, že jsem se na přechod adaptovala celkem dobře a rychle. Byla to taky velká zásluha Aničky, která mi řekla, jak to v balíku funguje a jak se tam pohybovat. Navíc jsem měla něco málo nakoukaného ze silničních závodů v televizi. Samozřejmě vše bylo jen teoretické a respekt v balíku jsem ze začátku měla velký, ale s postupem přibývajících kilometrů se respekt snižoval.
Na Gracii jsi dojela celkově dvanáctá a po pádu Kristýny Zemanové jsi byla nejlepší závodnicí VIF Cycling Teamu. Zpětně, po pár dnech, co říkáš na ten fantastický výsledek?
E: No, i po několika dnech mi to nedochází. Na Gracii jsem jela s cílem pomoct co nejvíce týmu, takže jsem žádné ambice na umístění neměla. Popravdě řečeno jsem zaskočená sama sebou, jak jsem všechny etapy zvládla. Občas jsem přemýšlela, jestli jsem to byla vůbec já, kdo ty etapy odjel. Vždy jsem si to ověřovala svým jménem ve výsledkové listině, jestli tam opravdu jsem napsaná.
Co pro tebe bylo na Gracii nejtěžší — délka etap, náročná stoupání, tempo v balíku, časovka, městské okruhy, nebo každodenní únava?
E: Nejtěžší pro mě byla jednoznačně časovka, jelikož ji vůbec netrénuji a naposledy jsem ji jela ještě jako juniorka, takže to bylo spíše vzpomínání, jak se na ní vůbec jezdí.
Teď tě čeká Světový pohár horských kol v Novém Městě na Moravě. Jak moc se na tenhle závod těšíš?
E: Určitě se na něj moc těším. Vždycky je to speciální jet doma světový pohár. Je tam spousta diváků, přijdou se na mě podívat kamarádi a hlavně rodina, takže pro mě je to určitě jeden z nejdůležitějších závodů sezóny.
Nové Město je pro české bikery speciální místo. Co pro tebe znamená startovat právě tam?
E: Pro mě je to čest a obrovská pocta mít tu možnost stát na startu, zažít tu atmosféru i závodní stres, který je tu vždycky velký. Vždycky jsem snila o tom, že se jednou v Novém Městě postavím na start svěťáku, a když se mi to podařilo, tak to byl úžasný pocit a zážitek. Navíc atmosféra je v Novém Městě neskutečná, diváci jsou na trati úplně všude a je až neuvěřitelné, jak vás dokážou hnát kupředu.
S jakými ambicemi do závodu půjdeš? Máš konkrétní výsledek v hlavě, nebo s čím budeš spokojená?
E: Mým cílem je jít do závodu s čistou hlavou a jet co nejlépe to půjde. Nechci na sebe nijak tlačit, už tak je na mě obrovský tlak, a navíc je to můj první svěťák sezóny, takže nevím, co od toho očekávat. Taky pojedu den před závodem short track, který je velmi specifický a umí pořádně zamíchat pořadím, jelikož se podle výsledků short tracku řadí na start.
Anička: Maturita, Tour de Feminin a návrat do závodů
Aničko, nejprve — jak dopadla maturita? Byl to větší nervák než závody?
A: Úspěšně ji mám za sebou. Nervy to byly opravdu velké, ale jsem ráda, že jsem to všechno zvládla.
Pomohla ti cyklistika i u maturity — třeba disciplínou, režimem nebo schopností zvládat stres?
A: Určitě ano. Díky sportu jsem se naučila obrovské disciplíně a občas se přemoct, když se mi zrovna nechtělo jít učit. Naučila mě i zvládat věci pod tlakem, ve stresu a zachovat klidnou hlavu, i když ve škole je ten stres pro mě trošku jiný než na kole.
Co jsi říkala na výsledky, a hlavně výkony Elišky na Gracii?
A: Nevěděla jsem moc, co od sestry čekat, ale věřila jsem jí, že se neztratí a dokáže zajet hezké výsledky. Musím říct, že předčila moje očekávání. Myslím, že na její první větší silniční závody si vedla fakt dobře a skvěle zapadla i do týmu.
Jak moc jste byly se sestrou v kontaktu během Gracie? Psaly jste si v průběhu závodu, nebo jsi jí raději nechávala klid?
A: Byly jsme v kontaktu každý den. První dva dny jsem psala maturitní slohové práce, takže se mě Eliška vždycky ptala, jaké z toho mám pocity a o čem jsem psala. Já se na oplátku ptala, jak si vedla a co říká na jednotlivé etapy. Takže jsem byla o všem informovaná.
Krátce po maturitním období jsi nastoupila na Tour de Feminin. Jaký to byl návrat do závodního režimu?
A: Tour de Feminin vyšla v termínu mezi písemnými a ústními zkouškami. Rozhodnutí, že budu startovat, padlo na poslední chvíli. Jela jsem tam bez tlaku, jen nasbírat zkušenosti a pomoct holkám v etapách.
Na Gracii ses poprvé představila vloni. Co si z toho závodu pamatuješ nejvíc?
A: Pamatuji si hlavně, že to byl úplně jiný závod, než jsem jezdila. Jelo se daleko větší rychlostí a i delší vzdálenost. Pak si moc dobře pamatuji těžký dojezd první etapy po kostkách ve Štramberku.
Je Gracia závod, který by sis chtěla znovu vyzkoušet v dalších letech?
A: Určitě ano. Letos mi bylo hodně líto, když jsem zjistila, že nebudu moct startovat. Doufám, že příští rok se postavím na start a třeba ještě vylepším výsledky Elišky.
Jaký je tvůj další závodní program a jaký cíl máš vlastně pro letošní rok?
A: V letošní sezóně jsem měla několik cílů. Úspěšně odmaturovat a zároveň jsem se chtěla hlavně posunout výkonnostně, podávat konzistentní a co nejlepší výkony. Jeden z vrcholů sezóny je mistrovství republiky, na které se už moc těším, a určitě bych chtěla zabojovat o nominaci na mistrovství Evropy nebo světa.
Sesterský finiš
Která z vás je větší kliďas před závodem?
E + A: Shodly jsme se na jednoznačném výsledku, že větší kliďas je Anička.
Která víc řeší detaily — materiál, jídlo, taktiku, rozjetí?
E + A: Obě řešíme každou maličkost, jen se to těžko srovnává, jelikož na bajku si musím hlídat tlaky v gumách, musím vědět, jaký chci vzorek pláště, jak se správně rozjet atd., kdežto na silnici „nafoukáte pláště, co nejvíce můžete“. Na silnici je během závodu zase důležitější správně jíst a doplňovat energii.
Která z vás umí líp trpět v kopci?
E + A: Když je potřeba, tak se obě dokážeme zmáčknout a dostat ze sebe úplné maximum. Tohle je jedna z věcí, ve kterých jsme si dost podobné.
Eliško, co bys řekla o Anně jako závodnici?
E: Anička je neskutečně trpělivá, vytrvalá a často ve vypjatých situacích dokáže zachovat chladnou hlavu. Má obrovský přehled v pelotonu, umí se v něm skvěle pohybovat, a když je potřeba, tak je skvělá týmová kolegyně a dokáže se obětovat pro tým. Nikdy závody nevzdává, i když jsou těžké a náročné. Kdybych byla mladší, tak bych chtěla jít v jejích stopách a brala bych ji za svůj největší vzor.
Anno, co obdivuješ na Elišce?
A: Nejvíce na ní obdivuji její cílevědomost a odhodlání. Když si dá nějaký cíl, jde si za ním bez výmluv. Obdivuji na ní, že dokáže i dobře pracovat pod tlakem, jen tak ji něco nerozhodí a určitě je pro mě už odmala velkým vzorem, ve kterém jsem vždycky hledala inspiraci.
Uvidíme vás někdy společně na startu Gracie?
E + A: My určitě doufáme, že se alespoň jednou v budoucnu podaří stát na startu Gracie společně a ideálně i ve stejném týmu.